Jirkův příběh: Nic není vzácnější než Kristus

Home / Články / Jirkův příběh: Nic není vzácnější než Kristus

Vyrůstal jsem v nevěřící rodině, kde široko daleko žádný z mých příbuzných není křesťan. Postupem času ze mě vyrostl úplně normální kluk, který si zvykl pil alkohol, kouřit, koukat na porno atd. Vždycky jsem se snažil být ateistou, a když jsem náhodou narazil na nějakého křesťana, tak jsem se mu snažil jeho víru vyvracet.

Postupem času, jak jsem náhodně narážel na křesťany, bylo to hlavně během střední školy a pak během studia na vysoké škole, tak tito křesťané mě pomalu svojí vírou nasazovali brouky do hlavy. Pak jsem narazil v práci na kanceláři na jednu holku, se kterou jsem se skamarádil, a po práci jsme občas spolu trávili čas.

Tahle holka, aniž bych chtěl, mě nějakým způsobem dostala na bohoslužbu do CB Olomouc, kde jsem se pak na druhé bohoslužbě seznámil s kazatelem. S kazatelem jsem se začal pravidelně scházet a sám jsem se ho zeptal, jak se můžu dostat k Bohu. On mi řekl, ať se ten večer pomodlím a čekám na znamení. To znamení přišlo a to v podobě bratrovy nehody na kole, kdy na hodně málo frekventované silnici se v noci střetl s nějakou zvěří, když jel z kopce. Po nárazu skončil v příkopu s otřesem mozku a nebýt Boha asi by ho našli později. Bůh mého bratra zachránil, když hned po incidentu mu poslal paní, která ho našla a která mi hned volala, i když jí bratr říkal, že je to zbytečné, že jsem stejně mimo Olomouc.

Tohle jsem bral jako jasné znamení a od téhle události se mi začal měnit život. Nebo lépe řečeno Bůh ho skrze Ježíše Krista začal měnit. Takže dnes následuji Ježíše Krista a díky tomu už nejsem otrokem alkoholu, cigaret a porna. A taky díky Ježíši Kristu vím, že tu jsem pro druhé

Cesta k Arše

Tady bych řekl, že si spíše Archa našla cestu ke mně. Původně to začalo tím, že jsem se náhodou potkal na křtech s Frantou Kaštilem. Do té doby, jsem ho znal pouze od vidění, ale pořád jsem si na těch křtech nemohl vzpomenout odkud ho znám. Tak jediné co mě napadlo, tak jít za ním a dát se do řeči. V rozhovoru s ním jsem rozlousknul odkud ho znám – ze školy Božetěchova 3, a dostali jsme se i k tomu co každý z nás dělá. Vzhledem k tomu, že Franta byl asi po 20 nočních, a když jsem mu začal vyprávět o tom, jak dělám ve financích, tak byl z těch mých keců tak otrávený, že raději se šel domů vyspat.
O něco později, asi o necelé 2 měsíce, se mi Franta sám ozval, že chce vědět, co tedy přesně dělám, že by chtěl využít mých znalostí. Tak jsme se sešli na kafi, já s ním pořešil to co vždy běžně s klienty řeším, zjistil jsem, že Franta je nejhorší klient ale, zato má super nápad, který mi odprezentoval a který se mi hodně líbil. Samozřejmě, že mi prezentoval Archu. Myšlenka Archy se mi velmi líbila a hned jsem se chtěl stát součástí tohoto projektu. A to se mi splnilo, Franta, Pete a Alča, kteří už byli součástí týmu, mě ʺadoptovaliʺ mezi sebe a já se stal součástí něčeho, co mě teď naplňuje a pomáhá mi proplouvat duchovním životem.

Co plánuji?

Tak určitěě plánuji být nadále součástí týmu a snažit se vždy plnit s maximálním nasazením úkoly, které je potřeba udělat. A jako kontrolní orgán budu dohlížet na to, aby všichni též makali ;o).

Můj plán je rozjet projekt, který se bude zabývat tím, že klientům bude pomáhat se zorientovat na finančním trhu. Všichni lidé zapojení do tohoto projektu by svou práci děli se zájmem o klienta ne se zájmem o peníze. Chci, aby tento projekt vznikl, protože se mi nelíbí, jak je s klienty na finančním trhu zacházeno. Bohužel vznik tohoto projektu zatím odkládám, z důvodu nedostatku času. Zakončuji totiž 3. ročník a starám se mezitím o svoje současné klienty.

Takovým mým snem je, aby v Olomouci začala fungovat elektrotechnická kavárna (nebo nevím jak to jinak pojmenovat), kde by si lidé mohli zajít na kávu a přitom si sami opravit svůj oblíbený elektrický přístroj, případně s náročnější opravou by jim někdo pomohl. Chtěl bych, aby na tuhle kavárnu byla napojena i hodinová dílna, kde by si lidé mohli za poplatek opravit nebo vyrobit cokoliv co potřebují.

Tento projekt by měl zamezit vyhazování starých funkčních věcí a měl by tu obnovit ʺopravárenskéʺ řemeslo. Tahle dílna by mohla poskytnout prostor i pro začínající živnostníky (především asi truhláře), kteří na svých začátcích nemají dostatek financí na prostory a vybavení dílny.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

%d blogerům se to líbí: