„Zázraky se dějí, ale něco to stojí“

Vždy jsem snila o tom, že se vydám do Afriky. Z počátku to byla hlavně zvědavost, později touha poznat, pochopit a pomocí slov zachytit svět tolik odlišný tomu mému. Také jsem si přála věnovat svůj čas a pomoc těm, kteří ji potřebují nejvíc. I moje kamarádka Lenka dlouho toužila jet do Afriky pomáhat. Když se jí kolegyně v práci zmínila, že je možnost vydat se do Keni jako dobrovolník, neváhala ani na chvíli. Podělila se se mnou o radostnou novinu, a tím mi nasadila brouka do hlavy. 

 

První seznámení s projektem

Nápad zaujal i naši kamarádku Verču, takže jsme na přednášku do Prostějova vyrazily společně. Doporučila nám ji právě Lenčina kolegyně, protože tam svůj projekt měla představit paní, kterou ona sama v Keni už několikrát navštívila. Na přednášce jsme se dozvěděly, že cílem projektu Jossap je umožnit vzdělání v Keni i dětem z chudých rodin a sirotkům. A to díky českým sponzorům, neboli adoptivním rodičům, kteří svým pravidelným měsíčním příspěvkem poskytují dětem možnost chodit do školy. Paní promítala fotky jednotlivých dětí a ke každému vyprávěla jeho příběh. Po skončení prezentace se jí Lenka zeptala, jestli bychom za ní mohly přijet, a ona souhlasila. 

Problém číslo jedna

Tím odstartovala proces našich příprav. V první řadě jsme to oznámily svým rodičům. V mém případě tato část zabrala nejvíc času, protože jsem z nás tří nejmladší a moji rodiče nejstarostlivější. Nakonec i oni souhlasili, ale myslím, že je to stálo pár zešedivělých vlasů na víc. Další problém v pořadí byly finance. Potřebná částka se nám zdála naprosto nedosažitelná. Založily jsme společný účet, kam jsme každá vložila své úspory. Začaly jsme objíždět církve, kde jsme mluvily o tom, co chceme podniknout. Podpořila nás Církev bratrská z Prostějova, Olomouce, Českého Těšína a Třince a přátelé z jiných církví. Všichni se za nás modlili a jsem přesvědčena, že i díky tomu jsme se v pořádku vrátily zpátky domů.

 

Přípravy v plném proudu

Náš sen se uskutečnil také díky pomoci přátel z Archa Olomouc. Kromě jiného jsme od nich dostaly doporučení na kvalitní antimalarika. Bohužel jsme se jejich radou nakonec neřídily, protože všichni ostatní z projektu nás od antimalarik odrazovali. Podstoupily jsme pouze povinné očkování na žlutou zimnici, já jsem si pro jistotu nechala naočkovat ještě břišní tyfus. Poté nás čekalo už jen vyřízení administrativních záležitostí a balení. Kromě svých věcí jsme vezly ještě dárky pro děti a jiné potřeby. Považuji za zázrak, že se nám podařilo všechno narvat do tří zavazadel. 

 

Konečně na místě

Zázraky koneckonců provázely naši cestu od začátku do konce. Dodnes například nechápu, jak jsme zvládly přestoupit v Nairobi během tři čtvrtě hodiny z jednoho letadla do druhého, když naše zkušenosti s létáním byly téměř nulové a orientační smysl se pohyboval v záporných číslech. Ale stalo se tak a my jsme se v dohodnutý čas ocitly na malém letišti v Keni, kde už na nás čekala “naše” paní Radka se svou rodinou. Odvezli si nás domů a dopřáli nám den odpočinku. 

 

Následující dny už jsme se začaly zapojovat do chodu domácnosti. Zaučovali nás tři sirotci, kteří trvale žijí s Radkou a pomáhají s prací. Spolu s nimi jsme stávaly v pět hodin a nosily vodu králíkům. Během dne jsme buď zůstaly v domě a uklízely, nebo jsme s Radkou vyrazily do základní školy, kde jsme připravily v rámci vyučování nějaký program. Největší úspěch měly omalovánky, protože je děti ještě nikdy předtím neviděly. Zůčastnily jsme se dokonce i školního výletu do Zoo. Největší atrakcí jsme tam ale nakonec byly my, bělošky.

Štěnice, postrach ulice

V rámci aklimatizování jsme si každá nechala uplést africké copánky. Ale ani tím jsme komáry neodradily, takže nás štípali tak dlouho, až nás nakazili malárií. Naštěstí jsme zavčas šly do nemocnice, kde jsme dostaly prášky a injekce, kterými se podařilo nemoc zahnat. Musely jsme bojovat také se štěnicemi, které se v domě usídlily, ale i ty se podařilo vyhnat. Těžko říct, jestli víc pomohla strategie všechno dezinfikovat a obalit matrace igelitem, nebo modlitby.

Nové děti, nová přátelství

Se začátkem prázdnin v domě přibylo dalších deset dětí z projektu, kterým jsme se věnovaly. Lenka s Verčou je učily hrát na kytaru a na flétnu a oni nás zase na oplátku šplhat po stromech. Společně jsme hráli fotbal na nedalekém hřišti, dvakrát jsme se byli i koupat a podnikli několik výletů. Po čase se mezi námi vytvořil sourozenecký vztah. 

Češi opravdu rádi přispívají na dobrou věc

Díky lidem, kteří nám podpořili naši cestu, jsme našim nově získaným sourozencům mohly koupit potřebné oblečení a párkrát i hranolky, což sklidilo velký úspěch. Po našem příjezdu do Česka jsme znovu navštívily církve, abychom poděkovaly a pověděly o svých zážitcích. K tomu jsme prodávaly kalendáře a placky s fotkami, které jsem v Keni vyfotila. Prodalo se neuvěřitelných sto kusů. Peníze z prodeje jsme použily na vánoční dárky pro keňské sirotky. 

Zázraky se dějí, ale něco to stojí

Můj sen jet do Afriky se mi splnil. V 19 letech jsem zažila téměř stejnou dávku dobrodružství jako mí oblíbení hrdinové z knih. Získala jsem nové přátelé, nové zkušenosti, poznala jinou kulturu a nafotila několik slušných fotek do portfolia. A k tomu jsem měla velké štěstí – nikdo mě neokradl ani mi neublížil, malárií jsem prošla téměř bez problémů, s pouhou únavou, a další nemoc, horečku Dengue, jsem ani nezaznamenala. Oznámila mi to až paní doktorka na infekčním oddělení v Přerově, kam jsem si pro jistotu šla udělat testy. Hladký průběh ale nerovná se žádné následky. Přesněji řečeno to pro mě znamená, že už nikdy nesmím navštívit tropické oblasti, protože kdybych se horečkou Dengue nakazila znovu, mohlo by to být fatální. 

 

Smířit se s tím není snadné, především kvůli mým keňským přátelům, které si přeji znovu vidět. Nicméně jsem se naučila, že o zdraví můžu přijít kdykoli, klidně i ve dvaceti letech, takže si ho víc vážím. Své cesty nelituji, nebyla zbytečná. Při nejmenším jsem mohla mít ráda další lidi a to nikdy není na škodu. 

 

Autor: Sára Kolomazníková, Archa Olomouc

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *